TÉMA: Na silnicích se setkávají generace: Mladí neví, že riskují, a staří u nehody místo pomoci jen koukají

České a moravské asfaltky jsou místem, kde se potkávají a často i utkávají nejen různě silné automobily, ale především jejich řidiči. Denně dochází k setkávání generací šoférů a jejich přímé konfrontaci. Jak se dnes na silnici chová, dejme tomu, průměrný dvacetiletý, čtyřicetiletý a sedmdesátiletý řidič? Nebudeme hádat, zeptali jsme se odborníků.

V minulých dnech se jen jako zpravodajská perlička mihla informace o dvaadevadesátiletém švédském řidiči, který srazil sedm cyklistů. Nezaváhal ani na moment, prošlápl plyn až na podlahu a zmizel. Dopaden byl až po honičce s policejním vozem a poté, co sám havaroval. "Tak to je samozřejmě naprostá výjimečnost. Takto starý řidič především už za volant nepatří, trpí spíš naopak velmi zpomalenými reakcemi," komentuje událost přední český psychiatr MUDr. Jan Cimický.

Policista: Rozhodující je nátura

Pro porovnání chování různě starých řidičů jsme odborníkům nabídli tři modelové situace: chování ve velmi hustém provozu, přítomnost u dopravní nehody a konečně způsob jízdy na dálnici.

Jako první popisuje jednání jednotlivých skupin šoférů dlouholetý ředitel středočeské dopravní policie pplk. Stanislav Huml: "U řidičů je důležitější než věk spíše jejich nátura. Rozumné řidiče najdete i mezi dvacetiletými," začal Stanislav Huml spíše filosoficky. Hned nato ale z praxe konstatuje, že právě mezi dvacetiletými převládá při řízení adrenalin a často ohromná chuť "někam jet".

Způsob jízdy mladého šoféra prý navíc často tragicky ovlivňuje jeho nezkušenost. To se týká především jízdy v koloně a na dálnicích. "Jednoznačně víc riskují, ale přitom si neuvědomují, že riskují. A když si to uvědomují, tak nejsou sto odhadnout míru svého riskování," tvrdí bývalý dopravní policista. Nepříliš dobrý vztah má Stanislav Huml ke starým lidem za volantem. Upozorňuje především na jejich pomalé reakce a už jen zbytky postřehu. "Přinejlepším jsou to řidiči, kteří se jízdou kochají," říká Huml s dobře postřehnutelnou nadsázkou. Podle jeho mnohaletých zkušeností jsou na silnicích nejbezpečnějšími řidiči čtyřicátníci. Mnozí z nich sice nerespektují třeba rychlostní limity, ale díky tomu, že už mají za sebou jednu dvě malé nehody, uvědomují si podstatně pádněji potenciální rizika a neřídí bezhlavě.

Psychiatr: Pozor na výbuch rozvážného čtyřicátníka

"Mladého řidiče, ale není to platné jen pro chování se v dopravě, jednoznačně charakterizuje podceňování rizik," tvrdí MUDr. Jan Cimický. Sám je jako šofér prý konfrontován s vlastním tvrzením, když ho mladík s ještě "neoschlým" řidičákem předjíždí na plné čáře a před zatáčkou...

Čtyřicátník, krom toho, že se zmohl na lepší auto a má už víc zkušeností, se podle psychiatra nechá podstatně méně často "vytočit". "Zatímco mladý kluk bude v koloně zběsile kličkovat mezi pruhy ve snaze protlačit se vpřed, starší řidič ví, že to nemá valný smysl a spíš počká," tvrdí o vyzrálých řidičích MUDr. Cimický. Upozorňuje ale zase na fakt, že o co je středně starý šofér klidnější, tím bizarnější emocionální výbuch může občas u něj propuknout. "Stačí například troufalá myška a do té doby klidný člověk začne hrozně sprostě nadávat, troubit a začne třeba i závodit ve snaze o odplatu," varuje psychiatr.

Podle znalce lidských duševních pochodů je sedmdesátník nebo starší řidič často hrozbou jak bezpečnosti, tak především plynulosti. "Starý řidič jede systematicky pomalu, často v levém pruhu, protože tam je mu ostatní provoz subjektivně nejvzdálenější," konstatuje MUDr. Cimický. Je to prý přímý následek jevu, který psychiatr pracovně nazývá "senilní bezohledností" - starý řidič nereflektuje skutečnou situaci ve svém okolí a řídí se mottem "Neotravujte, já si pojedu po svém".

Instruktor: Ani milión kilometrů není patent na dokonalost

Z pohledu bezpečnosti na silnici favorizuje profesionální instruktor Jan Faktor ze společnosti Max Cars muže středního věku: "Jsou to chlapi vyježdění, kteří se už dost vyblbli a mají jiné starosti a zájmy, než se někam po silnici zběsile řítit!"

Podle Faktora jsou ale samozřejmě v každé věkové skupině výjimky a připomíná jednoho taxikáře, který natočil za svou kariéru přes milión kilometrů, ale v průměru alespoň jednou týdně způsobil kolizi. Prakticky vždy šlo přitom "jen" o plechy.

"U mladého řidiče, který jezdí agresivně brzda plyn, je největší nebezpečí, že i přes dobrý postřeh ho nečekaná situace překvapí natolik, že nezareaguje. Jenomže mladého ještě něco můžeme naučit. Starého šoféra ani nenapadne, že by některý svůj návyk měl v zájmu bezpečnosti změnit. Nebo že by měl úplně přestat řídit," vysvětluje Jan Faktor. Připomíná současný stav, kdy staří držitelé řidičského průkazu sice chodí na zdravotní prohlídky, ale je jim obvykle přezkoumán jen zrak a krevní tlak. "Nikdo se ani nepokusí zvážit, jestli zrovna tenhle křepký stařík je také v dobré psychické kondici, aby se proháněl v pětasedmdesáti nebo osmdesáti letech po silnicích. O řidičák ho zpravidla připraví až pořádný průšvih...," varuje Jan Faktor.

U nehody pomůže jen zralý řidič

Prakticky jednoznačně se oslovení odborníci shodli na chování velmi mladého, řidiče středního věku a starce za volantem v situaci, kdy se stanou svědky dopraví nehody: dvacetiletý nejspíš zastaví, ale nadělá více chaosu než pomoci. Čtyřicátník díky větší rozvaze místo nehody označí a zavolá pomoc. Nejhorší svědek nehody bude prý starý řidič: pokud vůbec zastaví, pak jenom proto, aby se podíval...

Anketa

Náhodně oslovení řidiči u benzinové pumpy ve středočeském kraji odpovídali na otázku: Ve kterém věku jste se cítili jako dobrý šofér?

Marek V., obchodník, 29 let: Nejdříve jsem tátovi odřel auto. Pak jsem dlouho jezdil tramvají. V posledních letech najezdím ročně kolem padesáti tisíc kilometrů. Že bych byl ale na vrcholu s řidičským uměním, si zatím nemyslím...

Karolína C., studentka, 22 let: Já jezdím dobře. Mně to aspoň stačí.

Vladimír Z., pracující důchodce, 62 let: Já už čtyřicet let jezdím stejně. Ale ti mladí v drahých autech jsou jako zbláznění.

Josef B., úředník, 52 let: Mně je to jedno

Marcela O., kadeřnice, 44 let: Hlavně mě zajímá, jak jezdí můj syn. Ani to nechci vědět. Ty dnešní autoškoly stojí za prd, hlavně že kurz stojí deset tisíc!